Horáček listuje Českým kalendářem
Pokud byste čekali, že si do kalendáře, vydaného Lidovými novinami v roce 2012 budete moci zapsat kdy má kamarád narozeniny nebo na kolikátou hodinu jste objednaní k zubaři, byli byste na omylu. Kniha Český kalendář je totiž první básnickou sbírkou autora Michala Horáčka, který proslul především jako novinář a textař známých hitů, jakými jsou Levandulová nebo Bude mi lehká zem.
Forma, kterou si Michal Horáček pro svoji první básnickou sbírku vybral, však rozhodně nepatří mezi jednoduché. Takzvaná villonská balada je typická především pro tvorbu francouzských básníků ve 13. a 14. století. Již podle označení básní je patrné, že jedním z hlavním představitelů této formy byl François Villon, snad první prokletý básník literární historie.
Útlá kniha, krásně doprovázená fotografiemi Jindřicha Štreita, představuje 36 básní, přiřazených ke 12 měsícům v roce. Od zimních pochmurných balad kdy Zem ze dna světa čerpá síly, přes jarní měsíce, ve kterých Začíná maturitní ples, až po horké letní dny, ve kterých na nás z ulice kdosi volá: Vítejte, poutníci, do srdce Evropy!
Sbírka Český kalendář nemá jedno ústředí téma, kterému by se chtěla věnovat. Právě díky rozmanitosti ročních období jsou také zvolená témata různorodá. Z jednotlivých básní k nám mluví malé Pražské Jezulátko, dědeček autora- Leopold Heyrovský nebo český novinář, znuděný letní okurkovou sezónou. Balady, která Horáček psal již od roku 2008, chtějí pobavit i dojmout naráz. Právě tato snaha o všeobjímající rozsah básní může působit neorganizovaně a zmatečně. Pokud bychom ale důsledně dodrželi rozdělení na měsíců a dávkovali si čtení básní do průběhu celého rok, jistě by nám rozmanitost nevadila.
Doplňující informace o sbírce a jejím vzniku si mohou čtenáři přečíst v podrobně zpracované ediční poznámce, která je ke knize připojena. Její autorkou je Daniela Iwashita, literární vědkyně a kritička.
