Test nakladatelství Jan Melvil Publishing není klasickou recenzí v pravém slova smyslu. Budoucí recenzí se mohou stát knihy z tohoto „mladého“ a „malého“ vydavatelství. Tak proč tento článek? Asi pro to, že mě jejich knihy obohacují. Nebo si to alespoň myslím, což je také fajn.
Recenze restaurace Pho Vietnam je prováděna na základě subjektivního názoru autora, na základě několika osobních návštěv. Restaurace Pho Vietnam je situovaná na Praze 2, v ulici Anglická 15, jedná se o mladší sestru vietnamského bistra nedaleko Jiřího z Poděbrad.
Prostředí restaurace vás určitě překvapí, a to v několika směrech. Rozhodně zajímavým členitým prostorem s klenutým cihlovým stropem. Prostor doplňují poměrně masivní stoly a židle, křišťálové lustry a místy umělá imitace kamene na zdech.
V době vánočních svátků pak na vás blikají fialové svíčky v dekoraci se smrkovými větvičkami. K tomu si doplňte bufetový způsob objednání a podávání jídel. Příbory si taháte na stole z držáků. Asi vám je předchozí stolovníci nedobrovolně ohmatají.
Trošku paradoxy. Přiznám se, mám raději méně než více. Měl jsem možnost ochutnat vietnamskou kuchyni za hranicemi naší vlasti, bez podobných výstřelků.
Obsluha restaurace, následně donáší objednané jídlo, které u baru objednáte a zaplatíte u paní majitelky. Všiml jsem si, že jídlo občas hledá svého strávníka. Jednou na mě pozapomněli s donáškou druhého chodu, pravda, asi s tímto typem strávníka nepočítali.
Na výběr máte dvacet sedm druhů úpravy jídla, včetně proslulých “polévek” Pho. Píši schválně v uvozovkách, neboť ta samotná se dá brát jako hlavní jídlo i v našich podmínkách.
Kvalita jídla není rozhodně stálá. Jednou jsem obdržel poměrně chladnou úpravu Ga Xao Sa Ot (Kuřecí maso s citrónovou trávou s pálivou a sladkou paprikou) a bez jedné z paprik. Týden na to, ten samý pokrm byl v pořádku, dokonce se sladkou i pálivou paprikou, tak jak je inzerováno.
Přesto vše hodnotím připravovaná jídla jako dobrá a poctivě připravená.
“Rozhodně kdo si nedá Pho, ten nejedl vietnamskou kuchyni”
Je trochu s podivem, že i díky rozsáhlé vietnamské komunitě, tyto restaurace vznikají spíše v poslední době. Restaurace si nemůže stěžovat na nezájem hostů, během oběda je občas problém najít volné místo. Potvrzuje to moje slova o zatím dobré kvalitě a ceně připravených jídel. Samozřejmě i s ohleden na jistou módnost a exotičnost vietnamské kuchyně v současné době.
Fotografie byly převzaty z webu restaurace.
Recenze fotoknihy Bontia, respektive služby, která vám na základě programu a vašich fotografií vyrobí foto knihu činím s potěšením. Použil jsem několik dodavatelů, ale vždy se vrátil. Co mě vede k používání fotoknih Bontia si přečtěte v následující recenzi.
Služba domovska-stranka.cz je mladou službou na českém internetovém nebi. Princip služby spočívá v možnosti úpravy, nastavení úvodní stránky, neboli domovské stránky. Takovou stránkou pak může browser (prohlížeč) internetu mít jako výchozí stránku, nebo záložku. Cílem by mělo mít používané služby, zdroje dat co nejblíže po ruce a na očích. Následuje vlastní recenze Domovska-stranka.cz.
Recenze restaurace nota bene je prováděna na základě subjektivního názoru autora, na základě několika osobních návštěv. Restaurace nota bene je nedaleko výstupu z metra I. P. Pavlova, na místě kde by jí snad nikdo ani moc nečekal. Nedaleká Legerova ulice je asi jediným negativem, které mě napadá.
Restauraci nota bene najdete na adrese Mikovcova 4, Praha 2, 120 00
Prostředí restaurace je poměrně útulné. Restaurace notabene je půdorysem v jednoduchém tvaru obdélník – čtverec. Raději mám členitější typ, který někdy skýtá více soukromí, pokud ho zrovna vyžadujete.
Na stolech je pouze papírové prostírání. Ubrusy by restauraci posunuly o třídu výše (nevím zda toto není jen výsada poledních menu), ale zřejmě by se promítly i do ceny.
Interiér a výzdoba je decentní, žena by řekla, že restauraci zařizoval jistě mužský protějšek. Sám mám pro tento typ „útulnosti“ pochopení. Mimořádně oceňuji nezakouřený prostor, což by mělo být standardem, jenž leckde chybí.
Obsluha je příjemná, nenuceně přináší a odnáší co je potřeba. Rychlost obsluhy je odpovídající, prostě se mi chce říci „Po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo“.
Personál dokáže odpovědět na otázku co se vaří v kuchyni, ve smyslu složení, přípravy a také správné výslovnosti. Bohužel si všímám na častější obměně personálu. Nevím, zda je to změna záměrná, plánovaná, ale jako konzervativec mám rád „svého číšníka“.
Polední menu restaurace notabene tvoří obvykle tři hlavní jídla a polévka. Na čepu je několik malých pivovarů včetně asi stálého unětického piva. Krátce k pivu, není co vytknout, ceny jsou trošku vyšší, ale vhledem k tomu, že se jedná převážně o speciály, je to pochopitelné. Výběr piv velice chválím.
Polévka. Zde bych v porovnání s ostatní nabídkou byl asi nejvíce kritický. nejsou špatné, ale hvězdu bych za ní nedal. Je to můj subjektivní pocit, umocněný babiččinou mlynářskou kuchyní.
Hlavní jídlo, to je to oč tu běží. Pokud sledujete jeden „kuchařský“ pořad na jedné ze stanic, prakticky je to pořád to samé. Nevařte z polotovarů, vařte z čerstvých jídel, dejte do toho svojí invenci. Omezte jídelníček, vyškrtejte nic neříkající abstraktní názvy a výsledek se dostaví.
Je to tak. Omezený výběr jídel nechá kuchaři dostatek času na to, aby si s jídlem pro vás prostě vyhrál. Příkladem je např. odkrojení stopky (nebo jak se to správně jmenuje) u rajčat, což značí určitou preciznost a správný postup.
Jídla jsou na talíři nazdobená, čistě upravená. Kuchyně převážně francouzský způsob úpravy, ale i obvyklé česká resp. středoevropská kuchyně. Můj tip a favorit?
„Kachní prsa na jakýkoli způsob“
